Příběh o odvaze a nezdolném přátelství

Odvaha, obětavost a především nezdolné přátelství, které nemohla zlomit ani drsná a krutá krkonošská příroda. Tak by se dal vystihnout tragický příběh dvou kamarádů lyžařů Bohumila Hanče a Václava Vrbaty. V historii českého sportu je hned několik příběhů, které šly daleko za hranice standardního vztahu mezi sportovci. Žádný z nich ale není dosud tak živý a tak často připomínaný jako právě ten o zarputilém závodníkovi Hančovi a jeho věrném příteli Vrbatovi.

Příběh Hanče a Vrbaty

Co přesně se 24. března roku 1913 nedaleko Labské boudy odehrálo, zůstává dodnes záhadou. Když zmrzlého Hanče, kterému už zbývaly poslední minuty života, našli oblečeného do kabátu a čepice, ačkoliv na trasu vyrazil pouze v košili, bylo jasné, že mu ve vánici musel někdo pomoci. A ten někdo byl právě Hančův dlouholetý přítel Vrbata, který se přišel podívat na prestižní lyžařský závod, v němž chtěl Hanč znovu dokázat, že je nejlepší.

Nalehko

24. března před 103 lety odstartoval 10 minut po sedmé ranní od Labské boudy legendární mezinárodní závod na 50 kilometrů. Osm stuňů nad nulou a svítící slunce nasvědčovalo hladkému průběhu závodu. Tehdy sedmadvacetiletý závodník Bohumil Hanč, který absolvoval tento závod již několikrát, se dostal do jeho čela už před koncem prvního okruhu u Violíku. Po desáté hodině se ale prudce zhoršilo počasí a v ledovém vánici bez čepic a rukavic odstupoval jeden závodník za druhým. Ne však ale Bohumil Hanč. Ačkoliv nebyl na takto drsné podmínky oblečen, rozhodl se, že závod dokončí.

Příběh Hanče a Vrbaty

Na Zlatém návrší potkal Hanč svého přítele Václava Vrbatu, kterého na velikonoční závod osobně pozval, aby viděl jeho triumf. Když Vrbata viděl, jak nalehko jeho kamarád jede, vnutil mu alespoň svůj kabát a čepici. To vše v době, kdy byl Hanč jediným závodníkem na trati.

Ani teplejší oblečení však nezabránilo tomu, aby Hanče neopustily síly. Ve vichřici vysoko na hřebenech Krkonoš byl jeho boj s drsnými podmínkami marný. Pod Zlatým návrším jej nakonec vysíleného, ale stále živého, našel jiný závodník Emerich Rath. Půl kilometru se s ním na zádech brodil po pás ve sněhu směrem k Labské boudě. Cíl byl ale pořád daleko a Rath byl už zcela vyčerpaný. Posadil proto Hanče na zem proti větru a sám spěchal na Labskou pro pomoc. Když tam ale záchranná výprava Hanče dostala, nebylo již pomoci. Podchlazené srdce už se nepodařilo znovu rozběhnout.

Symbol přátelství

Druhý den mezi Harrachovými kameny a Zlatým návrším bylo nalezeno další zmrzlé tělo. To patřilo Hančovu obětavému kamarádovi, který ve vánici zabloudil a zemřel na podchlazení na stejném místě, na kterém předtím Rath zanechal Hanče, aby přivedl pomoc z Labské boudy. Vrbata tedy nakonec našel cestu ke svému příteli, bohužel ale příliš pozdě. Na tomto místě byla postavena Mohyla Hanče a Vrbaty, která má navždy připomínat, jak silné přátelské pouto může mezi dvěma kamarády být.

Jak tehdy řekl jeden z průkopníků českého lyžování Jan Buchar: „I božsky krásná příroda našich hor dovede býti hrůzná, zlá, ukrutná.“

Používáme cookies, abychom vám zajistili pohodlné použití našich webových stránek. Více informací